Tantra v ženském kruhu s Kalyani
Přeci jenom jsem se ženami ve stálém kontaktu, mnoho jich vedu k tanci, mám spoustu kamarádek, několik přítelkyn ... a tak jsem si ještě zhruba před půl rokem nepřipouštěla, že by pro mě mohal být nějaká ženská skupina užitečná, zajímavá, přínosná a tak. Jistou zvědavost ve mě vzbudilo několik účastnic našeho tantrického výcviku, protože při našem "volném" rozcvičovacím tančení se pohybovaly s přirozenou smyslností a pohled na ně byl i pro mne pastvou pro oči. Měly sobě cosi přitažlivého, takže mi bylo jasné, že na takových ženských kruzích se může učit něco zajímavého, co bych mohla využít při svém tanci. Padlo tam několik jmen učitelek, ale tak nějak jsem to pustila. Je tolik vzdělávacích center, zajímavých skupin, zajímavých témat ... že by člověk mohl být každý týden na seminářích a pořád se něčemu učit. Ani nevím co mě tak zaujalo na téhle Kalyani, ale když se to její jméno ke mě dostalo v tak krátké době 3x, vzala jsem to jako znamení a dnes vím že jsem udělala dobře. Ženská tantra v jejím provedení pro mne byla skvělou přípravkou na můj druhý výcvikový blok s Johnem. Ale to jsem dopředu nemohla vědět.
První večer po večeři a krátkém úvodu jsme se představovaly a říkaly proč jsme na tomto semniáři (mohlo to být i druhý den, ale to je asi jedno), pak nám pouštěla film Nebezpečná krása - hlavní hrdinkou je benátská kurtizána a film ukazuje život a postavení různých společenských vrstev, promítá se v něm vliv a síla sexu, lásky, moci, politiky, společenských norem dané doby ... končí v době inkvizice. Téměř celý jsem ho probrečela, Kalyani říkala že je léčivý, pokud se na něj podívám až do konce. Je zvláštní při závěrečných scénách, které teď nedokáži popsat mi něco došlo, v tu chvíli mi to bylo úplně jasné ... jenže teď už nevím co to bylo. Mělo to spojení se strachem z ženské síly, ale opravdu nevím. Těžko se mi usínalo, film byl vskutku působivý.
Další den probíhaly různé meditace - jednou jsme se spojovaly s jiným meditačním kruhem na Kozákově, probíhaly rituály jak to na podobných seminářích bývá, povídaly sjme si o našich prvních sexuálních zážitcích - tedy to nebylo povinné mluvil vždy jen kdo měl pocit že něco chce říct a Kalyani to případně komentovala, když jí k tomu něco "přišlo". Projížděly jsme svojí pubertu - pracovaly jsme v menších skupinkách s našima fotkama z té doby. A pak prožívaly vzdor, kterým se v pubertě prochází. Průběžně jsme tančily a poslouchaly vysvětlení která nám k jednotlivým cvičením říkala Kalyani. Vždy přivolávala pomocníky světla, pokorně děkovala za jejich pomoc a radovala se z toho co jsme společně zažívaly. Jednou říkala, že pracuje ve službě vyšším silám, božskosti, nebo energií světla a lásky, nevím přesně jak to nazvala, ale v prostředí které mě obklopovalo a skrze to co jsme tam prožívala jsem jejím slovům věřila. Vlastně jsem se tam cítila jako na semináři ho´oponopono, obklopena spirituální láskou, něhou, bezpečím. Přesto, že jsme byly pozvány k provádění cvičení, která jsem nikdy předtím nedělala a v některých by mi za běžných okolností ,ve skupině lidí z nichž jsem většinu viděla poprvé v životě , bránil stud (třeba promlouvání joni, psaní dopisu joni, rituálu divošky a rituálu nevinnosti ... ) mohla jsem je díky pocitu bezpečí a vedení v souladu s energiemi světla a lásky provádět a dojít k dalším prožitkům, poznáním a uvědoměním. Zajímavá byla i dynamika celého semináře, pracovalo se s různými hloubkami, někdy více fyzickým uvolněním, někdy víc komunikací, někdy prociťováním - třeba krásné cvičení pro mě bylo když jsme měly hodinku strávit se svým vlastním srdcem, naslouhat jeho bušení, vnímat co nám chce říct, uvědomovat si jakou službu pro nás vykonává, v jakém vztahu je s dalšími částmi našeho těla ... a dostaly jsme i rady které braly ohled na naše "domácí zázemí" ve své podstatě nás něžně nabádaly k ohleduplnosti a jemnosti při zavádění našich nových poznatků do běžného života. Zlehčeně řečeno byly jsme vyzvány abychom to naše okolí nepřeválcovaly svou posílenou ženskou energií a nechali mu prostor aby si na naše pokroky zvyklo a případně mělo čas se sebou také pracovat.
Pokud bych měla vybrat esenci přínosnosti tohoto ženského kruhu tak jsem viděla, že nevinnost a čistota mají mnoho forem od klidné nicnedělající po živě vášnivou, navázala jsem osobní komunikaci se svou joni a srdcem - vlastně poprvé v životě jsme tyto dva orgány nechala nahlas promluvit a více je pochopila, pochopila jsem, že ve službě silám světla a lásky (jimž jsme mimochodem dala slib již kolem roku 2002) je třeba stálá pokora a jen božství samo může rozhodnout kdy se naše srdce plně spojí s univerzálním zdrojem a moudrostí, že to je proces který si nikdo nemůže vynutit, ani urychlit a jediné co můžeme v mezičase dělat je láskyplně s čistým záměrem zvyšovat svoji energii, tím i zjemnovat své vibrace a k tomu můžeme používat to, co nám je blízké - vzdělávání, tanec, dech, meditace, tvoření. . .
Prostě bylo mi tam moc dobře, nevím jestli se s Kalyni ještě někdy uvidím, každopádně vím, že můžu každé své kamarádce doporučit absolvování nějakého jejího semniáře, třeba ne tantrického, protože tantra není cestou všech žen a ani není jejím hlavním směrem.
Tento článek jsem psala v roce 2009 od té doby jsme pod vedením Kalyani, nyní Sofie Sarras absolvovala mnoho setkání v rámci projektu "Světlo ženy" , seberozvojový výcvik Vizionářka uvnitř i vně a i několik meditačních pobytů. Díky těmto akcím jsem poznala mnoho zajímavých žen, dospěla k uvědoměním, pochopila "zprávy" určitých zkušeností mého života. Kalyani vnímám s láskou jako ženu a zároveň váženou spirituální průvodkyni.