Na začátek bych ráda uvedla, že tyto mé popisy jsou ze zážitků z roku 2009. Svět tantry se od té doby vyvíjel. Nejsem s ním nyní v aktivním propjení, nicméně kurzy o kterých zde píši mě hluboce ovlivnily a jsem vděčná že jsem se jich mohla účastnit.
Milí blízcí, pokusím se o téměř nemožné a to popsat první výcvikový týden ze 4 ze kterých se skládá roční vycvikový kurz tantry s Johnem Hawkenem. Proč je to náročný úkol, poznáte brzy sami. Jak popsat slovy vnitřní pochody, které se neodehrávají na úrovni mysli a vědomí ... jsou to prožitky a můj popis je z pohledu venkovního pozorovatele s jemnými průniky do mého nitra, zatímco to nejdůležitější se i tak těžko popisuje slovy a jelikož se jedná o proces tak má i svůj dozvuk i po skončení týdne... Můj popis je čistě subjektivní z mého hlediska, nebudu nikoho jiného jmenovat, krom sebe a lektorů, možná se někomu z Vás zachce se někdy takového výcviku zůčastnit tak abyste věděli kam jít. Neuvádím žádné přesné popisy jednotlivých cvičení, věřím že je potřeba je dělat pod dozorem a se všemi doprvodnými meditacemi a upozorněními, které si zákonitě nepamauji, protože v průběhu kursu se věnuji svým prožitkům a má hlava včerně pamněti jedou na minimum a i to se ještě někomu zdá moc :)).
Než jsem se do ročního vycviku přihlásila absolvovala jsem několik "nezávazných" víkendových ochutnávek o kterých si můžete přečíst v archivu.
Na výcviku jsou jak jednotlivci, tak páry. Snaží se aby byl počet v jednotlivých pohlavích co nejvyrovnanější. Když je tam člověk sám za sebe tak si pracuje na své osobní cestě a na své transformaci. Pokud je tam ve dvou, může se rozhodnout že buď bude pracovat na sobě, nebo pokud to chtějí oba z páru mohou pracovat na svém páru. Vždy když jsou cvičení kdy by pár měl být spolu, tak to John řekne, když je to jedno tak mohou dělat jak to cítí.
Začala jsem přibližovat své dojmy a vidím, že zážitky budu psát na pokračování. Vždy bude nová část oddělena datumem kdy jsem své postřehy přidala a tak nemusíte číst to, co jste již přečetli.
3.srpna 2009
Začátek výcviku byl taková nesmělý, jelikož jsem tam nikoho neznala cítila jsem se divně, možná nejistě. Objevili se tváře které jsme zanala z ochutnávek, ale i tak to příliš nepomohlo. Uvědomila jsme si že se až tak často nepotkávám s novýma lidma, těch přátel, známích a kolegů je kolem mě tolik že nemám potřebu a snad ani příležitost vyhledávat nové a zakoušet takovéto pocity diskomfortu. Večerní cvičení bylo takové pohodoé dělali jsme ho ve dvojicích, vždy jeden druhého "Houpal" nebo probouzel v něm vlnky nejprve pohyb vycházel z pánve a v první části byl veden přes klena a ve druhé přes místo, kde je první čakra. Začínala jsem a jedna ta část mi moc nešla, uvědomila jsme si jak mi je nepříjemné dělat něco co neumím ( partnerovi měly jít vlnky celým tělem až do hlavy a tomu mému nešly a prostě cítila jsem že nemám ten grif, snažil se mi říct že to dělala špatně, nebo spíš že to bylo myšleno trochu jinak.. a to se mi nelíbilo ... ) pak jsme si vyměnili role a jeho to moje tělo poslouchalo. Šlo mu to tak, že jsme se ho zeptala: "a ty jsi tohle už někdy dělal, že ano?" Řekl že ano a později se ukázalo že je jedním z asistenů.
Každé cvičení ve výcviku je vždy vysvětleno a mnohdy předvedeno, většinou je modelem Johnova přítelkyně Gabi, je velice citlivá a tak jsem u prvních cvičení z výcviku měla pocit že měkteré její reakce jsou jen díky jejím úzkému spojení s Johnem a že ostatní účastníci podobné reakce na jednotlivá cvičení mít nebudou. Navíc ani na jedné z ochutnávek jsem nezažívala žádná silná odblokování a to ani v náznaku tak jsem je nečekala ani tady, vlastně jsem ani nevěděla co to je. Znám pocit když Vám něco dojde a přesně si něco uvědomíte ... ale nějaké fyzické reakce krom toho že si někdy popláčete to jsem neznala a asi jsem na to také nebyla dříve připravená.
Nepamatuji si všechno přesně ze druhého dne si pamatuji, že jsme dělali nějaká cvičení na rozpohybování energie, něco čemu se kundalini meditace, vlnky ve stoje ... u vlnek mě "pmáhala" partnerka se kterou jsem toto cvičení prováděla a měla jinou frekvenci a já se u něj nemohla uvolnit, moc se snažila mi pomoci a tak jsem nakonec byla až zmatená ... Vlastě bylo zajímavé pozorovat jak různí asistující z účastníků mají na mě různý vliv, jak se něčemu poddám a něčemu odporuji...
Dobré je i to, že John mnohdy po cvičeních pronese nějaké komentáře k tomu co vidí, že účastníci prožívají, díky tomu si každý z nás mnohé uvědomuje. Pracujeme s zdánlivě jednoduchými cvičeními a rozproudění energie, k čemuž slouží pohyb, dech a hlas a pak se tato energie využívá k transformaci. O tantře John říká že to je cesta kdy se dostaneme ke svým omezením a hranicím, pokud se rozhodneme jít dále ze zónu pohodlí získáme více svobody, objevíme nové světy, vymaníme se z vězení podmíněnosti ... pak si chvíli budeme užívat mových dimenzí než se zase dostaneme k dalším omezením a zase budeme u hranic a před rozhodnutím jít dále, nebo se zastavit. Vždy máme možnost volby, pokud neexistuje možnost vybrat si ano/ne tak není svoboda. A tato svoboda musí být na tantře respektována, člověk může každé z cvičení odmítnout dělat, pokud po jeho předvedení, nebo vysvětlení cítí že na něj není připraven.
Také jsme si měli vybrat svého "bodyho" člověka se kterým budeme sdílet po dobu výcviku nějaké své postřehy a prožitky. S ním jsme probírali svůj záměr, proč jsme se na tantru přihlásili. Měla jsem v tom jasno, vnímala jsem, že mi tento roční kurz pomůže k větší uvolněnosti (což mi přišlo podstatné pro mé další tancování) a chtěla jsem se více ztotožnit se svou ženskou podstatou (což jsme vnímala jako důležité pro štěstí v soukromém životě)
5.srpna
Další praktické cvičení u kterého jsem měla reakce které se nedaly ovládat vylo cvičení s pánví, nejtrve byla nějaká rozhýbávací cvičení ve stoje, pak jsme leželi a pánví jsme kroutili, vlnili, jak nám to přišlo, pak nám náš parťák měl říkat takové ty zákazy příkazy které nás omezovaly v dětství a snařit se v nás vybudit vzdor a nakonec jsme pánví klesali na zem a naklepávali se jí, podobné cvičení snámi na tancováí dělala turecká tanečnice Berrak. A po této aktivní části dělání následovala klidová fáze bytí ve které se měly odehrávat ty změny... a světe div se děly se i u mě (nebylo to jen u předváděcího modelu) a velice intenzivně. Rozprouděná energie samovolně způsobovala takové jemné záškuby v mém těle (john říkal že tak naráží na bloky, které jsou v nás zabydlené a když si prorazí cestu jedněma tak se posune k dalším) opravdu se to narážení posouvalo výše a výše, navíc jsem cítial neovladatelné ztuhnutí prstů na rukou a plakala jsem. Všechno se to událo ani nevím jak a bylo mi jasné že se tu nějaká ta transformace opravdu děja. A že ta zdánlivě jednoduchá cvičení mají sílu. V klidové fázi mnohdy John provádí nějakou vizualizaci, nebo meditaci, která nám pomáhá uvědomit si naši krásu, sílu, uvolnit to co se uvolnit chce, uvědomit si kam naše cvičení vedlo.
Většinou po večerech byla uvolňovací cvičení jako Pizza servis, kdy jsme si jen zapřáli pizzu, zatleskali jsme a přiběhnul poslíček s 5ti minutovou pizzou, řekli jsme jakou chceme, dostali jsme jí a on pak zase jel jinam :)). Pizza byla přání většinou ve formě mikromasáže, třeba hlavy, zad, nohy, nebo si někdo nechal zpívat, nebo říkat pohádku ... prostě podle fantazie.
Další den byl LUK (na lukostřelbu) , zase nějaké to rozhýbávání a pak když to vezmu jednoduše stát otevřeně v prostoru - bříško a hruď ven - pak uvolnění a zase něco podobného. Když to John s Gabi demostrovali měla silné reakce a bylo mi jasné že toto cvičení nebude jen tak, i vzhledem k tomu že jsem si své užila již minulý den a již jsme měla tušení, že se mě to tam bude všechno velice dotýkat. A taky že jo, chtěla jsme jít první, a dobře že tak. V těch klidových fázích mi pomáhala jak kolegyňka tak někteří asisitenti. Moje zkřečované ruce mi pomáhali uvolnit ne vyklepáváním jak jsme si myslela ale spíš pevným uchopením někoho z nich, pomáhali mi zpomalovat dýchání abych si neublížila a ve chvíli kyd se mi to cukání (obdobné tomu včerejšímu) dostalo na úroveň prsou tak mi pomáhali to povzbuzovali mě to pustit, uvolnění přišlo s ohromným návalem pláče, byla s ním cítitit úlev a pocit že se můžu zhluboka nedechnou i do vrchní části plic. Jo to mi přiopomnělo, že jsme také dělali nějaká dechová cvičení abychom dýchali plným dechem. Různé pocity jsme vnímala jak na solar pexu, na hrudi, v pánvi a k tomu ty přeče a pláč... Hele a to si lidi myslej že roční tantrický výcvik je nějaké skupinové oddávání se blahu, myslím sexu protože když se tak s lidma bavím tak pod pojmem tantra se ji vybaví tantrický sex a vzpomenou si na 2 světově známe celebrity ( herce a zpěváka) o kterých se to ví :)). Tééda ... U tohoto cvičení když jsme okrajově vnímala reakce v okolí jsme si řekla že jsme tu všichni na jdené lodi.
Vlastně je to dřina a to jsem už 3tí den psala některým kamarádkám. Hlavně mě pobavilo jak se mi přáli ať si tu tantru pěkně užiju :)). Asi nechápali, když jsme ji psala že tam pořád brečím, ale že jsme tam vlastně spokojená. Takový trochu masochystík :)).
Je fakt že John říká že tantra je jedna z nejefektivnějších transformačních cest a že blaho, nebo blaženost jsou její součástí, nicméně to překonávání hranic a bloků bývý bolestivé. Vlastně nám řekl že to každý budeme vnímat po svém, ale že máme být ve střehu pokud budeme jen v bolesti a stejně tak pokud bychom byli jen v tom blahu. A to že při to používáme silnou sexuální energii o to nikdo nezastírá, John sám říká že je zajímavé jak se všichni tváří jako by sex ani neexistovale, ale kdyby naši rodiče nesouložili, tak bychom tu prostě nebyli. Takže my jsme sexuální bytosti ať chceme, nebo nechceme a tato sexuální energie se dá používat jak pro sex jako takový aby se dostal na jemnější tvořivější úroveň tak právě k té transformaci kterou procházíme na tomto výcviku.
Odlehčíme poznámkami od účastníků které mě oslovili. Jak si tam o přestávkách, před spaním nebo u jídla povídáme (když je chuť někdy ani není) tak se vynořují velice zajímavá témata. Možná na nich něco je.
++ Tento výcvik je převážně prožitkový. Někteří lidé, kteří v mládí museli poslouchat mnoho příkazů, zákazů, instrukcí ... mohou být proti i dobře míněným z venčí radám imunní. Díky prožitkům jim to dojde samotným a to je informace kterou jsou schopni přijmout, vyhodnotit a poučit se z ní. Osobně se od svého návratu mnohem více zaměřuji na své pocity, co cítím, jak se cíím, co chci ... jedna moje kamarádka, říká že v pocitech je pravda, jenže je musíme nechat promluvit a to se našemu iniciativnímu mozečku mnohdy nehodí a tak nás mate.
++ Lidé kteří více než jiní střídají své partnery mohou být nejistí ve své ženské, nebo mužské podstatě přestože zvenčí mohou navozovat zdání superženy, nebo supermuže.U takovýchto žen půjde mužům převážně o to jedno a ony nemají sílu to odmítnou. Takovíto muži cítí, že by po čase žena vycítila, že jako muži jsou nejistí a slabí tak raději přesedlají na další a zůstanou tam než se to vyklube na světlo světa. Sex zde není o lásce, ale spíš boj o podmanění si druhého pohlaví. Mohou být i dlouhodobé svazky kde se to střídání neprojeví jen vzhledem ke společenským konvencím, ale i tak ti lidé v těchto svazcích cítí, že mužské role a ženské jsou nějak zpřeházeny a nejsou plně šťastní.
++ ještě tam bylo něco, co si teď nedokážu vybavit. Každopádně mi teď přišlo do hlavy že jsou i samostatné mužské a ženské skupiny. Bavila jsme s emnoha lidmi kteří navštívili různé tantrické rituály a centra po republice. Opravdu jsou různé úrovně, záměry a jak jsem se již asi zmiňovala jsme tu ráda že máme vedoucí s dlouholetou praxí aže nají spoustu asistentů, kteří pomáhají s plynulým průběhem. Pro moho žen je bezpečnější jít nejprve do ženské skupiny a tam pracovat se svou ženskou podstatou, a pro mnoho mužů je bezpečnější najít svou cestu k pocitům a emocím mezi muži. Protože ve svém pohlaví (tedy skupině svého pohlaví) se můžeme spojit a posílit se svojí podstatou. Už když jsme některým z Vás povídala své zážitky z ročního kurzu tantry bělala Vám husina (a když jsem v minulosti povídala o těch ochutnávkách tak jste si mé vyprávění užívali - s kým jsem se o to nebavila může si přečíst příspěvek na těchto stránkách) a některé jste mi řekli, tééda to bych já nemohla. Přesto vím že hledáte cestičky sami k sobě. Já již léta (od VŠ kdy jsme si v Praze koupila první brožurku na toto téma atak nějak jsem z ní pochopila, že to je síla se kterou je lepší pracovat pod vedením někoho, kdo se vyzná - dnes jsme si jistá že tomu tak je) vnímala jsem tantru jako silný nástroj a k energii kundalini, která vychází z pánve - přesněji z pohlaví, jsem vždy přistupovala s respektem.
Tak zpátky k popisu kurzu. Ať Vám můžu poslat zprávičku a kdo budete mít chuť a čas si můžete počíst. Vnitřně cítím že si s lidmi, kteří něco podobného neprošli a těch je mezi mými přáteli spousta nebudu o tomto tématu moci do hloubky povídat, navíc jsme zjistila, kdybych si se všemi kamarády a kamarádkami chtěla individuelně popovídat 2 hodinky tak bych se roztříštila na spousty kousků a neměla bych prostor na sebe a ten teď potřebuje nejvíce, přesto vím, že Vás zajímá se je u mě nového a navíc věřím, že pro někoho z Vás by můj popis mohl být inspirací kudy pokračovat ve svém osobním rozvoji a růstu. Kdo mě znáte blíže tak víte kolik všemožné liteartury a i kursů jsem absolvovala a navstřebávala, došla jsem k jistým poznáním avšak u mnoha témat jako je svoboda, láska, vnitřní síla a slabost, ženské a mužské role jsem dál hledala prožitek, osobní zkušenost ... a já ji tedy cítím mám v té tanře. Vím že byly doby kdy bych na něco podobného nebyla připravená, byly doby kdy jsem slova některých "čarodějek" nechápala a byla jsme dotčená že mě "neberou", takže jako vše má i toto v mém životě svůj čas vnímala jsme to a tak si tím teď procházím. Určitě to není cesta pro každého.
Takže večer po LUKU byla oceánská tantra :)), aneb masáž na uvolňování bloků nahromaděných v našich kloubech od dob dětství. Je krásná každého masírují 4 lidé, každý má na starosti jednu končetinu a jedou postupně od malinkých klobů na prstech až po ty veliké, pohoupají trup a pak se vrací zpátky ... prostě blaho, uvolnění, přijímání, péče pozornosti, doteku ...
Pak jsme celý den trávili v kruhu s cca 10ti dalšími účastníky, v každém kruhu jsme měli jednoho asisitenta, který kruh koordinoval. Každý jsme měli 30 minut a v nich jsme měli říct co cítíme, co jsme se naučili, jak jsme prožívali dosavadní cvičení, kruh kolem nás měl naslouchat a měl nám dávat zpětný ohlas, případně nám pomoci svými otázkami. Tééda bylo to husté. Ani jsme netušila jsk to bude těžké cvičení. V průběhu každého člověka se v kruhu stavil i John a tomu kdo byl ve středu řekl co z něj vnímá a na co by mu doporučil se v dalším roce zaměřit. Tééda bylo to trefné. Skupinka si mě pěkně podala, něco jsme jim říkala a oni se do mě pustili že to co říkám nejsou ty pocity o kterých mluvil John a já přitom měla pocit že říkám to samé co říkali v kruhu ti přede mnou (šla jsme až po obědě asi tak 5tá), ale asi to nebyo to samé. Byla jsem úplně zmatená. Popisovala sjem pak něketré svoje pocity z cvičení a snažila jsme se cítít něco na co se ptali, ale bylo to celé divné. Někdy jsme si i říkala jesti snad od těch pocitů nejsem odstřižená, jestli je tohle normální, co je to ta intuice, co mi vlastně funguje a co nefunguje. Co po mě vlastně chtěj. Ptali se jestli mam tremu, tu jsme sni eměla, pak jedna řekla ať zavřu oči, ptali se mě na různé pocity a co kdy vnímám, pak mi jedna popsala jak vidí můj postoj těla, ani nevím proč, pak zase že když je mám zavřené tak necítí jak ode mě proudí energie, tak že je mám zase otevřít, a jak jsme se cítila se zavřenýma, žekla jsme že to bylo jako by tam nebyli a oni mi zase že tam ale byli a to celou dobu ... v tomhle kole k nám John přišel až jako k poslední a to už jsme i tak měla dost všeho rozebírání, ale vnímám ho jako autoritu tak jsme byla zvědavá na to co řekne. Řekl něco ve smyslu že vidí osobu, která se z nějakých důvodů musela začít brzo starat sama o sebe možná z okolností, možná že někomu něco musela dokazovat a tak se naučila se velice dobře orientovat v realitě kolem sebe, je na tom dobré že jí to jde, ale ve své podstatě svým způsobem odsunula pozornst od svých potřeb. Vysvětlil mi ty neovladatelné křeče v mých rukou z cvičení v předchozích dní. Jednoduše podané řekl že to je z kojeneckého období, kdy je jedinec bezbranný a má dostávat vše po čem zatouží, vztahuje ke světu svoje ruce a má do dostat pokud dostává je ok ví že si stačí říct a že svět reaguje, pokud to z jakéhokoliv důvodu nedostává přestane věřit že svět na jeho žádosti reaguje, má pocit že to co si neuděklá sám to není a přestane ruce vztahovat, nevyužívá svého práva chtít, přijímá jen co přichází ... Řekl mi i že ve mě vidí velikou sílu, ale že v každém člověku je i slabost a zranitelnost a že je bezpešné nechat ji projevit, vlastně řekl buď klidně dál z 90, z 95% silná, ale přijmi i svoji zranitelnost, slabost. Pak mi řekl, že vidí jako můj úkol na tantrický rok naučit se říkat co chci a přijít na to že i svět kolem mě mě vyslyší. (John 20 let učí tantru, xlet šamanismus a 10 let před tím byl terapeutem všeho možného takže má i kvalitní teoretický základ).
Po těch mukách v kruhu, která jsme prožívala předtím tohle byla úleva, která zase vedla k pláči a co je zajímavé celý kruh se jakoby mávnutím proutku změnil v chápající, utěšující, všichni mě hladili a ptali se co chci ... Pak když jsem si to přehrávala zpátky mi došlo, že John vlastně ukázal moji slabost a zranitelnost a okolí na to okamžitě reagovalo. Další den ráno jsem si jen představila jsk si říkám o něco, co bych chtěla a už jen z té představy jsem se rozbrečela. (Vím, že je mezi mými kamarádkami spousta silných, samostatných a mnohdy samotných, nebo ve vztahu nespokojených žen, pro které je náročné požádat o pomoc ... Většinou jsou to právě ty, které mi nezištně nabídnou pomoc a navíc jí zrealizují tak jako to já dělám svému okolí. Díky Vám za ní, třeba se to jednou naučíme vyslovovat a pocítíme úlevu) . Také mi došlo, že tohle je moje rande se slabostí, kterou se již několik měsíců vzhledem k jejímu vztahu k síle zabývám.
Další den ráno mi jeden asisiten řekl, dnes bude takové pěkné odlehčené cvičeníčko. Už jsme nevěřila ničemu 3 dny tu už skoro při každém cvičení brečím, tak už vidím to bezva cvičeníčko. Nicméně to že brečím neznamená že jsem tam nespokojená, citím se tam v prostředí jistoty, vidím že mnohým účastníkům se odehrávají všelijaké reakce, každý je více méně v procesu změn... mám vnitřní klid a vlastně i radost, že jsem někde kde to se mnou přádně mává. Prostě že se něco fakt děje a děje se to prostřednictním prožitku. Hned po ránu došla řada na vyslovení záměru před celou skupinou, měl být v jedné větě, vyslovený nahlas. Taková skoro přísaha. Já XY, mám záměr ... Jeden z asistentů je zapsal aby nám je mohli ve chvílích ,kdy nám nebude do skoku , připomenout. Možná jsem to už psala , ale John nás varoval, že v procesu transformace, neboli našeho přerodu budou chvíle, kdy nám už nebudou fungovat naše staré vzorce chování a ještě nebudou plně funkční ty nové a tak můžeme být ve stavu zmatení a právě tehdy bude čas připomenout si proč tam jsme a co to hledáme. Tkže i na základě toho kruhu jsem nakonec svůj záměr se kterým jsme na kurs přišla přeformovala v to, že je mým záměrem více vnímat a integrovat své pocity života a uvědomit si co chci a najít odvahu si o to říct. Všech nás kolem 50ti účastníků vyslovilo svůj záměr a šli jsme dál.
Jo to co následovalo bylo milé cvičení, vlastně jsme v něm přicházeli na svět. Naši vybraní rodiče nás přivedli na svět, John nás provázel meditací před narozením, po narození nás oba rodiče radostně uvítali na svět a naše narození jsme oslavili. Mám báječné tantrické rodiče, je mezi nimi láska, souznění, porozumnění, komunikují, oba jsou plní síli a moudrosti, jsou rádi že mě mají, a všechno mě naučí .... :) dokonce mi dali jméno, přestože to v instrukcích nebylo. Za to může mamka tančící vlnka je velice kreativní, a zase táta je chlapáckej takže nás zvládá zahrnout svou pozorností obě. Takže mám ještě nové jméno Sakura. I u tohodle jsem plakala ale radostí a dojetím. (to jste z toho moudří co ?, ale to neva, podstata je v tom že některé bloky máme z momentů početí a příchodu na svět, pokud si tyto okamžiky přehrajeme "novým" způsobem je valiká šance že se ty staré rozpustí, uvolní a my můžeme dál žít bez nich) Dalo by se to nazvat takové mikro konstalace ve trojicích. Aby se na všechny dostala řada byla jam 2x v roli matky a jednou jako dítě. Vždy byla trojice jiná, tak byli jiné i prožitky a to co mi došlo z jednotlivých fází.
Ještě jsme zvádla část jedno odpolední cvičení, které mělo vztah k prožití toho co, potřebujeme získat právě jako ty malé děti, když po něčem toužíme abychom důvěřovali světu a byli pevně zakořeněni. Ženy se v něm spojovaly vizualizací první čakrou se zemským jádrem díky kterému posilovaly své ženství a vnímaly jaké to je být předmětem touhy a muži kontaktem s ženským břichem vnímali pocit jistoty, dostatku. Zase takové jednoduché cvičení se silnými reakcemi, pozorováno z venčí nepochopitelné ( Jeden účastník sedí na kolenou druhý u něj stojí. Oba jsou oblečení, jen stojící má odhalené břicho. Klečící drží stojícího za boky a má hlavu na jeho břichu.) a prožíváno zevnitř úžasné, vedoucí k prožitku, uvědomění. Na některá cvičení jsme si partnery vybírali, někdy na člověka vyjde žena, někdy muž a na toto poslední nás dokonce losovali (krom párů, ty byli spolu) , takže to bylo dílem vesmírného výběru. Věří, že nic není náhoda, a že nás ta náhod nenáhoda stejně spojí s tím, s kým má. No vidíte úplně jsme zapomněla, že tam na začátku mnoha blokůmáme puštěné 3 písničky na které na rozhýbání tančíme, někdy to je rock, někdy něco pomalého ... v hudbě se moc nevyznám, ale toto jsou okamžiky, které si fakt užívám a u kterých nepláču :)), určitě jsme na spoustu drobností zapomněla, ale to nevadí i tak tu toho máte na počtení dost.
Vím, že mi spousta vnitřních pochodů stále dochází a nevejdou se do slov, tento popis jsem Vám napsala abyste měli představu jakým směrem se ubírám. Pár lidem jsem to vyprávěla u některých jsem měla pocit, že to mají jako dokument v televizi, který jim umožňuje nahlédnout do jakéhosi tabualizovaného exotického světa, poslouchali se zaujetím, ale tak jakoby z bezpečného povzdálí, s jinými z Vás jsem vnímala hluboké spolucítění a radost z mých nových prožitků. Každopádně čas plyne, člověk zapomíná tak to tady nechám apošlu Vám zprávičku že si tu můžete počíst a vlastně se mi to ani nechce povídat 50x dokola (to je minimální počet Vás moji milí kteří víte o mých náhledech do světa tantry od podzimu minulého roku a mém koketování a přihlášením se do tohoto výcviku) Pokud jste dočeli až sem tak gratuluji k vytrvalosti a až se uvidíme, nebo uslyšíme, tak probereme co se děje nového. Teď je čas pro mě, čas jít sama do sebe, zjistit co chci a jít si za tím. Mějte se krásně a mějte mě dál rádi i když budu víc sama sebou.
(Pokud jste moje kamarádky z tancování, nebo kolegyňky či kolegové z herbalife, nebojte se mojí vnitřní proměny, může mít jen evolučně pozitivní dopad na okolní realitu. To že půjdu sama do sebe neznamená, že mě teď pohltí tantra a okolní realita zmizí. Osobní rozvoj je jednou částí našeho života - práce, soukromí, rodina, přátelé, také mají své místo. Začátečnické kurzy tance budou jako vždy pro širokou veřejnost a v našich experimentech s pokročilejšími tanečnicemi budeme pokračovat podle toho co přijde z vesmíru, ve stylu loňské brožurky "Ukaž svoji krásu".
Nikoho nenabádám aby se do podobných transformací pouštěl, ale protože se známe a vím že Vás zajímá co je u mě nového tak vám o tom říkám. Sama jsem k tomu dozrála a vnímám to jako cestu, která mi pomůže i s prací v obchodu, s uvolněností v tanci,s celkovou spokojeností, s uvědoměním si souvislostí, chápáním své svobody a necháním ji ostatním. Když budu já spokojenější, šťastnější, více sama sebou bude se to šířit i po mém okolí. Každý máme svou osobní zodpovědnost za svůj život, musíme si hledat své cesty, neobviňovat okolí, pustit se minulosti a žít teď a tady, jak lehké napsat jak někdy jednoduché, když děláme co nás baví , když se nám daří, když jsme obdivováváni, opečováváni, milováni a jindy náročné, když se v tom plácáme... Mnozí z Vás máte své cesty k transformaci, svá cvičení, své skupiny, své osobní nebo rodinné poradce, léčitele, kartářky, kamarádky, zvířata, kameny, barvy, energie ... tohle není nic jiného, prostě hledání sebe sama, přeji Vám hodně zdarů na Vašich cestách. PS: a prosím o shovívavost s gramatikou :) znáte mě:) . Když mi po přečtení budete chtít napsat nebo zavolat, tak to udělejte. Kontakty tu neuvádím, protože všichni kdo o této straně víte, je máte. )
24.srpna 09
Teď napíši jen krátkou poznámku, jako kolegové z kurzu máme možnost se setkávat i v proběhu roku mezi jednotlivými bloky a je to skvělé. Cvičení mají svým opakováním hlubší účinky a je bezva pozorovat i naše vlastní pokroky. Při takovémto doplňkovém setkání opakujeme některá cvičení z kurzu a na vlastní kůži jsme cítila jak se projevují. Jedno ze cvičení, které jsem na výcviku protrpěla s pláčem a velikýma neovladatelnýma křečema rukou jsme opakovali a tentoktát jsem si ho užívala, těšila se ze cvičení které jsme naší pánví dělali.
V září jsme měla ject na taneční soustředění do Káhiry, ale bylo zrušeno pro malý počet přihlášených účastnic a tak vyrážím na tantrickou pouť s Johnem a Gábi za Máří Magdalenou do Provance. Už mám stan :)) a hurá za novými zážitky.