Kamarádka potkala na netu další ženy, léta si píší, občas se i setkávají a tak nějak se dohodly, že společně nafotí kalendář, kde budou smyslné odhalené fotografie. Protože jsou z celé republiky, tak některá z nich doporučila fotografku v Hardci Králové, se kterou měla dobré zkušenosti. Moje kamarádka není ani náhodou exhibicionistický typ a nesnáší fotografování ... a tak to začalo.
Tak nějak jsme se bavily o životě, když mi řekla. "Karli, já se pojedu fotit." co je na tom divného čas od času se přeci fotíme každý, třeba na občanku ... ale z jejího výrazu bylo jasné, že za tímhle focením je něco víc. A za chvilku to bylo venku. Popsala mi, že to budou takové lehce smyslné fotky a protože ví, že mám šatník plný roztodivných věcí jak na tancování tak mimo, napadlo jí, že bychom tam třeba našly něco, co by bylo použitelné a tak jsem první kolo příprav na fotografování mohla pozorovat tak pěkně klidně z povzdálí. Díky ní jsem se dozvěděla užitečné rady, třeba, že je fajn vzít si s sebou župan, aby mi při líčení a mizení rýh po silonkách, kalhotkách, podprsenkách ... nebyla v ateliéru zima, že s sebou nepotřebuji žádné šminky, že to tam mají zajištěné, že je fajn jít tam ve dvou protože se tak pěkně prostřídáme, a že i lidi kteří jem mezi dveřma řeknou já nesnáším focení a mám z vás strach v pohodě zvládnou a s úsměvem uvítají. Když se ona sama byla fotit popisovala mi podrobnosti jak měnily pozadí, jak jí paní vizážistka upravovala vlasy dokonce 3x jednou žehlila, jednou natočila a jednou vyčasala, jak jí zmalovala tak že se na cestu domů musela odlíčit, nicméně přesto že to bylo její první setkání s focením va ateliéru tak si ho užívala a prožitek označila tak, že i kdyby se ty fotky nepovedly, tak to stálo za to. O focení jako takovém říkala že plynulo tak, že se ani nezastavily a to že se někde před objektivem povaluje nahatá jí ani nepřišlo. Povídala mi že v jednotlivých sériíh ji paní fotografka instruovala jak má měnit výraz myslím tím od vážného, uvolněného, usmátého, rozesmátého ... také spolu s vizážistkou kontrolovaly různé faldíky a stíny které tělo hází, občas něco přikryly, občas odhalily. Tím že byla v péči žen ze kterých vyzařuje, že ví co dělají tak byla uvolněná a poslušná. Byla tam ten den 4 kamarádky jedna parta dopoledne a druhá odpoledne, a aby se v ateliéru nemotalo moc lidí tak ty dvě co zrovna nefotily musely do města. Každopádně už toto vyprávění pro mě bylo skvělým dopručením a říkala jsem si u opravdového fotografa s vizážistkou jsem ještě nikdy nebyla, a vlastně mě to ani nelákalo jako některé mé kamarádky, když jde o mé fotky už od dětství jsme se někdy fotila flexaretou se samospouští a od té doby co mám foťák s dálkovým ovládáním tak z něj mám nejhezčí fotky. Nicméně kamarádčino vyprávění vzbudilo moji zvědavost, a uvědomila jsme si, že bych takovéto focení se servisem ráda aspoň vyzkoušela ...
Asi po týdnu mi poslala první vzorky fotek a tedy musím říct, že jsem byla unešena, byly nádherné. A mě bylo jasné, že paní umí a že k ní pojedu.
Nakonec jsem z cca 100 fotografií vybrala kolem 35, které se mi zamlouvají. Musím říct, že nejvíce se mi líbí fotky soukromého a hravého rázu, z fotek v kostýmech nejsem úplně nadšená. Na mnoha mám úsměv, který bych nazvala šklebem, prostě když na fotkách ukazuji zuby a usmívám se od ucha k uchu tak to vypadá zvláštně. Třeba mám krásně zachycený pohyb křídel a u toho úplně nepřirozený výraz, přeci jen je to jiné když tančím je na fotkách zachycen prožitek z mého tance a to je podle mě krásné pokoukání a když jsem tady poózovala v pohybu tak mi zachycení plně nevyhovovalo. Zase z druhé strany to byla nádherná zkušenost a vím že přeba příště bych řekla, že bych se ráda této poloze, která mi není vlastní vyhla.
Co se týká focení jako takového s oběma paníma jsme si náramně sedly. Fotografka byla přirozená a vizážistka milá. Na začátku skoukly všechny oblešky, šálky, šperky, kostými, závoje propriety které jsme si přivezly, bylo toho dost. U věcí, které jim přišly fádní nám to rovnou řekly. Dohodly jsme se jaký druh fotek nás zajímá. Já chtěla víc těch soukromých a kamarádka měla zájem o více v orientálních kostýmech. Když jsme si to tak nějak dohodly začlo moje líčení a pak focení ... postupně jsme se střídaly na jednotlivých aranžmá, fotografka střídala nás, pozadí a nastavení světel, vizážistka občas upravovala tu která se zrovna nefotila, občas asistovala u focení a celově to byla veliká zábava. Jedna z nás občas nahlédla k té druhé na focení, poobdivovala tvůrčí proces, ale většinou měla co dělat aby se převlékla a připravila na další sérii fotografií. Ani jsme se nanadály a 3 hodinky byly pryč do studia přišla rodinka která chtěla fotky do rodinného alba. My se pomalu vypakovaly a oni zaujaly své místo. Po placení se ukázalo že fotografčina maminka zná mojí kamrádku z orientálního tančení .... jak je ten svět malý...
Tady máte kontakt na tento ateliér: www.atelier-fotografie.cz/html/kontakt.htm
Cena za těchto cca 100 fotek na cd, 30 fotek 9:13cm, cca 3 hodiny v ateliéru, s fotografkou a vizážistkou, pokud tam jdete ve dvou vychází kolem 2000 na osobu, my platily 2200, kámoška kterých bylo postupně na kalendář 12 paltila 1900. Záleží na počtu sérií a co vše se fotí.
Z tohoto focení byla moje loňská PF jak jsme zasypaná bankovkami a i je několik fotek ve fotoalbu na tomto webu - mají v názvu Hradec a když si otevřete fotogalerii, jsou na třetím řádku od zhora. /fotoalbum/some-pictures-from-here-and-there Vzheldem k soukromému rázu jich tu tolik neukazuji (jinak mám jistě tak 10 krásných aktů, jeden i udělaný na stěnu) , každopádně je to bezva nápad pro každou ženu, která si, případně někomu svému blízkému chce udělat radost. Fakt tyhle fotky se dají zvětšit a pověsit na zeď. Po mě tam byla i moje švagrová se sestrou, další 2 kamarádky a všechny se vrátily spokojené jak s průběhem, tak s výsledky focení. Někdo si nechal udělat fotky veliké na pověšení a jedna dívčina udělala plagát na textil na pověšení pro svého milého k vánocům.